O projektu

Tyto stránky jsou věnované radostnému tvoření. Kreativita je zde chápána spíše jako vnitřní stav člověka, než jako snaha o umělecké cítění. Oproštěním se od těchto pout, je pak možné se věnovat libovolné činnosti a není třeba složitých postupů. Cílem projektu je podpořit člověka, pro kterého je tvoření příjemnou zálibou a zároveň cestou objevování sebe sama. Nevadí, že se mu věnuje jen po práci, či o víkendu… není orientovaný na výsledek. Důležitý je stav, který člověk při tvoření zažívá… pocit přítomného bytí, uchýlení se do srdce, vyjádření… člověk prostě miluje, co dělá a nežádá žádné odměny, chce jen znovu navštívit svou kreativní oázu a to mu přináší záři do života.

Síla kreativity každým dnem roste a je mi potěšením, že ji mohu svými činy podporovat.

Ano, jsem kreativní člověk a řadím se do početné skupiny tvořivých lidí. Přiznám se, že mě někdy tento fakt přivádí k pocitu přesycení namísto povzbuzení k samotné tvorbě. Hlava je přeplněná všemi možnými i nemožnými dostupnými výtvory jiných lidí. Má mysl tak dostane silný argument: „Když je všude kolem tolik věcí, proč si prostě jednu z nich nevybereš a nekoupíš? Není třeba tvořit.“ Chvíli mi trvalo, než jsem se s tímto jevem vypořádala. Nicméně stačilo si uvědomit, že tvořím, protože mi tato činnost přináší vnitřní spokojenost.

To, s čím jsem si ovšem dlouhou dobu nedokázala poradit, byl pocit náhlé neužitečnosti: „Svět mě nepotřebuje jako kreativní bytost, když existují lidé, kteří úspěšně tvoří nádherné věci a věnují tomu umu veškerý svůj čas.“ Ten pocit vždy ve mě vyvolal velmi hluboký paralyzující smutek. Dlouho mě omezoval a vytvářel nesmyslné hranice. Často a nevědomky jsem se mu poddávala a volání své tvořivosti jsem tak mohla věnovat jen krátké chvíle. Jak však přicházel rozvoj začala jsem narážet na ony zmíněné hranice. Vnitřní blažený pocit spokojenosti se již nedostavoval a vznikly mnohé nedokončené věci a neuskutečněné vize. Přestávala jsem tedy tvořit a když jsem dopsala poslední rukopis, zcela jsem s tvořením skoncovala.

Velmi důležitým okamžikem byl den, kdy jsem si uvědomila, že základem tohoto pocitu je vzorec, který mi vnucoval dělat něco užitečnějšího a pro společnost prospěšnějšího, než tvořit. Jako by se jednalo o sprostou a méněcennou činnost, která jen protože přináší čistou radost je černou ovcí ve stádu. Měla jsem to štěstí a s pomocí přátel jsem jej odhalila a zrušila. Poté pohlédla jsem do svého srdce a zjistila, že na místě, kde byla zahrada, je poušť. Bylo jasno – bez tvoření je můj život prostě prázdný!!! Náhle chtěla jsem vše změnit a to okamžitě. Odejít z práce a jen tvořit a tvořit. Jedná se však o ideu nereálnou. Nejprve je nutné v té poušti najít studnu a vybudovat kolem ní oázu.

Důvod, proč Vám tuto svou osobní zkušenost vypravuji je ten, že se možná nacházíte v podobné situaci. Ráda bych zdůraznila, že není důležité, co tvoříte… můžete tedy klidně dělat naprosto jednoduché věci, důležitý je ten proces – pocit naplnění a vnitřní spokojenosti, navštívení své kreativní oázy. Není třeba si stále zvedat laťku, pokud Vás přestane jedna činnost bavit, neznamená to, že Vás opustila kreativita, stačí jen změnit techniku, zkusit něco nového. A proto buďte věrní kreativitě, je to úžasná naplňující energie. A pokud budete mít chuť své výtvory sdílet… pošlete mi jejich fotku, pár slov o výtvoru a o Vás na můj email kreativnioaza@gmail.com a já jej velmi ráda na stránkách zveřejním.

Kreativita každého člověka je důležitá i ta Tvoje!

S uctivou láskou Petra ♥